Civilizace máme již zase plné zuby a
tak stojíme opět před otázkou kde strávit
prodloužený víkend. Kriteria jsou daná - počet
stromů musí výrazně převyšovat počet lidí,
musíme se trochu vybát ale ne moc a taky se trochu
unavit ale ne úplně zničit. Volba padá tentokrát na
korutanské údolí Maltatal, které leží v jižní
části národního parku Vysoké Taury a je známé
hlavně díky dlouhým a četným ledopádům. V plánu
je strávit jeden den v ledu a další 2 dny podniknout
výstup na skoro 3400m vysokou Hochalmspitze, někdy
nazývanou Královnou Taur. Protože se necítíme být
až tak zdatnými ledoborci a vědomi si pomalého
postupu v tříčlenném družstvu, volíme pro první
den jako náš cíl zdolání 80 m vysokého ledopádu
Rechter Dreifaltigkeitfall, který snadno nalézáme
díky Vláďově pečlivé GPS navigaci. Faltig znamená
v němčině vrásčitý doufejme že nám mnoho vrásek
nepřidělá. Pavel načíná první délku a přes
ledové obliny se brzy dostává na polici, kde vyrobí
štand ze kterého by každý metodik měl radost.
Dalších 25 metrů je pěkný 70-80 st. ledík a tato
krátká délka končí na skalní římse, s pěknou
letitou skobou v německé hantýrce nazývanou Gurke.
Vláďa se ujímá posledního úseku kde je nutno
podlézt silný kmen, ležící přes ledopád. No a jsme
nahoře..Milý pane vodopád potěšení bylo tentokrát
na naší straně, děkujeme.
Další den znovu projíždíme celým údolím až ke
Gmůnder hütte, kde začíná cesta vzhůru k vrcholu
Tauerské královny. Máme před sebou 2 dny výstupu,
každý s převýšením přes 1000m a vidinu noclehu
v malebné Villacher hütte, kterou známe jen jen
z fotky a od které máme krásný archaicky
vyhlížející klíč. Ten pasuje do všech horských
chat v celém Rakousku. Je to takové malé bohatství.
Cesta vede zalesněným úbočím a zdá se nekonečná.
Po 4 hodinách dosahujeme pásma lesa a malé chatky,
které lze v případě nutnosti použít k nouzovému
přespání. To sice nepotřebujeme,ale zvědaví
jsme…Další postup trochu komplikuje mlha a tak
krásné pohledy do údolí a pomalu již se
vynořující vrcholky hor si musíme jen představit.
Satelity jsou nám však nakloněny a tak nás GPS vede
nemilosrdně stále vzhůru k chatě. Vzezření chaty
zcela předčí naše očekávání jak zvenku tak
uvnitř. Stará kamna se po chvíli rozhoří a útulno
je takřka hmatatelné. Nemáme už nic na práci jen
vařit, topit, jíst a listovat návštěvní knihou
zkrátka jak Vláďa poznamenává není krásnější
činnosti než winterraumování Vzdáváme hold Sigi
Fellnerovi, který o chatu až do svých 75 let
s láskou pečoval a který sem před 2 lety přišel i
zemřít. Ráno sněžení trochu poleví a mraky se
trhají je čas vyrazit ke královně na audienci.
Větší část cesty vede po ledovci který jak doufáme
bude bez výraznějších trhlin a nestane se tak
významější překážkou na cestě vzhůru. 4 km po
ledovci je únavných ale občas se objeví i slunce a
ozáří bizarní povrch ledovce modelovaný větrem.
Konečně jsme na úpatí skalních partií hory. Na
lyžích už to do příkrého svahu nejde. Dál už tedy
pěšky. Téměř všechny královské komnaty už máme
za sebou v dálce se objeví vrcholový kříž a
zbývá tak již jen krátký skalnatý hřeben. Zde
jakoby se hora rozhodla, že se tak snadno nevzdá a
mohutně se nadechne…. Ale už jsme příliš blízko
cíle než abychom se vzdali. Stojíme na vrcholu
Hochalmspitze a můžeme se za odměnu na chvíli
dotknout královniny koruny. Jakoko první zde stál v r
1859 Paul Grohmann, který je znám jako velký objevitel
a autor jedné z prvních map Dolomit. Jeho jméno nese
i vrchol v oblasti Langkofel a horská chata
v jižních Tyrolích. Zatímco on asi tehdy musel zpět
po svých , my máme před sebou 2 hodiny 13 km sjezdu do
údolí. Je to krásná odměna za ten dlouhý pochod.
Tak kam zase příště? To je jedno hlavně ale aby to
bylo brzy…
Maltatal, Hochalmspitze 23-26.3.2006,
Martin Kment, Pavel Kunt, Vláďa Vinduška
Rechter Dreikeitigkeit W3, Hochalmspitze od Gmünder
Hütte, přes Villacher Hütte.
Poznámky: Villacher Hütte(AV) -kamna, dřeva dost,
solární energie,přezůvky, nutný klíč
|