Vysoké Tatry - 2003 [2001][2000]

  Spolu s Prednými Meďodoly a dolinou Bielych plies tvoří dolina zel. plesa pokračování nejvýchodnější tatranské doliny Bielej vody Kežmarskej, oddělující Vysoké Tatry od vánencových Belianských.Protéká jí říčka Biela voda, vyúsťující ze Zeleného plesa. Závěr doliny tvoří skalnatý práh, který spolu s masivem Černého štítu vytváří Meděnou kotlinu, Malou a Velkou zmrzlou dolinu a Červenou dolinku, které obklopuje hlavní tatranský hřeben. U Zeleného plesa stojí "Chata pri zelenom plese" (dříve Brnčalova) ve výšce 1550m, postavená na místě bývalé Bedřichovy útulny. Chata je celoročně otevřená.
Horolezecké možnosti:
Oblíbený je zejména Malý Kežmarský štít, hlavně pro velmi příznivou dobu nástupu (1/2 hod). K nástupům na Kozí štít a Žeruchové věže je to cca 1 hod. Delší nástupy jsou do Malé a Velké zmrzlé doliny k Černému štítu, resp. Kolovým štítům, Kopiniakům a Jastrabí věži (2 hod). Pro hrubou orientaci je zde mapka.

Rozložitý masiv černého štítu od sebe odděluje Velkou a malou zmrzlou dolinu. Do doliny zeleného plesa spadá skalním prahem, kterým je třeba při přechodu z Velké do Malé zmrzlé traverzovat. Cesta je značená mužíky a v některých místech zajištěná řetězy. K vlastním nástupům v JZ stěně trvá cesta cca 2 hod. Je též značená mužíky z doliny zeleného plesa. Pilíř není tak "markantní "jak popisuje většina průvodců. Je rozbrázděn malými pilířky a kouty. Nicméně spára v popisu Puškášovy cesty je dobře patrná.

Puškášův pilíř:(s použitím průvodce Andráši 1974-č.100) - Nástup je ve spádnici pilíře spárou (při jejím začátku štand-2 skoby 15 m od nástupu), která se rozšiřuje a pak zaniká pod převisem. Přes převis a dále doleva na balkónek(štand-2 borháky, 25 m). Z balkónku přímo přes další převis pak mírně vlevo po plotnách k odštípenému bloku.Od něho doleva po plotně k volným kamenům. Přímo přes ně na polici (štand-2 borháky 40m).Dále vzhůru na travnatý pás, po něm doleva a před koncem mírně převislou stěnkou vzhůru. Mírně vpravo po plotnách k dalšímu štandu na malé poličce (2 borháky, 50m). Odtud stále vzhůru po pilíři k poslednímu štandu (borhák). Snadno na předvrchol a vlevo po hřebínku nad roklí na vlastní vrchol (40m).Mereš, Presler, Puškáš, 10.7.1952

Vrchol v hlavním hřebenu na konci Malé zmrzlé doliny, do které spadá JV stěnami až 300 m vysokými, pověstnými svými hladkými plotnami. V JV stěně vede pověstná Šádkova cesta, ve které poprvé použil svůj vynález - jedničkovou skobu. Tato cesta spolu např. s lomnickou "Hokejkou", se řadí k prvním tatranským "extrémním" výstupům z 50. let. Nástup pod stěnu od Brnčalovy chaty cca 2 hod. Sestup z vrcholu snadný kamenitým úbočím do Čierneho sedla (značeno mužíky).

Šádkova cesta:(průvodce Andráši 1974) - 95. STŘEDEM MEZI PRAVOU A PROSTŘEDNÍ VĚŽ JV STĚNY Výstup mimořádně těžký (V), exponovaný, velmi pěkný, v pevné skále; 11 hod.(v Piskačově výběru 6 hod,) (A). Vstup do steny je totožný s výstupom 94,(mokrá rokle směřující vpravo-stará cesta) ale hned doleva na lávku, která se táhne asi 15 metrů nad úpatím doleva.[1](20m) Na konci lávky najdeme starou skobu se smyčkou- (1 šádkův štand). Odtud traverz plochým obloukem vlevo dolů, na konci po nevýhodně vrstvené skále (nad námi malý převis) . Pak vzhůru až na šikmo doleva sa táhnoucí plotnu.(několik skob, jistě těžší než V+, spíše VI). Několik metrů vzhůru na travnatou plošinku pri ústí šikmého komínku [2](2 štand-borháky), (B). Komínkem vzhůru. V jeho horní třetině přejdeme šikmo doprava vzhůru a dosáhneme levý okraj velké plotny (3 šádkův štand, dnes nepoužitelný. Lépe komínkem stále vzhůru a mírně vlevo a rovnou ke čtvrtému štandu-viz dále). Dlouhý traverz doleva až na konec poliček [3](4,šádkův štand,borháky). Odtud je možné vystoupit na další velkou plotnu, nacházející se výše a vlevo. Šikmo doprava vzhůru do středu plotny a po 10 cm poličce doprava až na její pravý konec[4] (5, IV+). (C). Kousek vpravo od hrany plotny přímo vzhůru pod přečnívající blok, který tvoří levý okraj střední řady převisů. Těsně vlevo vedle bloku do malého, jím tvořeného kouta. Přes hladkou dlaždici doleva a volným traverzem v laně do travnatého žlábku a jím vzhůru na travnatou plošinku (6 šádkův štand, V). Otevřenou stěnkou na další, doposud největší trávnik (viz šipka).[5-60 metrů!](7 šádkův štand).(D). Odtud šikmo doleva se táhne převisem překrytá rampa. Z trávníku koutem vzhůru pod převis, který tvoří menší jeskyňku. (šádkův bivak) Asi 30 metrů šikmo doprava otevřenou stěnou na začátek travnatého žlábku.[6] (8 štand). Jím do bílého žľabu mezi pravou a prostřední věží stěny. [7]Odtud lehce na S vrchol štítu, 30.— 31. VIII. 1950 (šádek, Zlatník) Na stránce HO Sakal,lze nalézt další poznámky k cestě včetně nákresu

Severní stěna Malého Kežmarského štítu (Weberova) byla posledním velkým tatranským lezeckým problémem třicátých let. V této době patřil do místní lezecké elity polák Wieslaw Stanislawski, který slezl ve své době v Tatrách vše co bylo považováno za nelezitelné. (např. západní stěnu Lomnického štítu). Průstup komínem provedl 4.8.1932. Severní stěna je 900 m vysoká a je nejvyšší tatranskou stěnou. Půlí ji tzv. Německý rebrík - suťová rampa, používaná k sestu při výstupech v dolní části stěny.