| Popradské
pleso se mi vrylo do paměti díky knížce Vteřiny mezi
životem a smrtí. Východisko horolezeckých tůr na
největší tatranské stěny se zapsalo do lezecké
historie alespoň té československé nesmazatelně.
Nepodařilo se mi sem nikdy jet v dobách jeho
největší slávy, kdy pro horolezce bylo pojmem,
neříkalo se mu tehdy horský hotel a blízko chaty se
kempovalo. Začátkem devadesátých let s otevřením
hranic se bližší a dosud obecně málo objevené Alpy
staly častějším cílem, než dříve tak populární
Tatry. A tak při příchodu do nyní horského hotelu PP
se nemůžu ubránit pocitu, že jsem zase něco prošvih
a někam dorazil nenávratně pozdě. Horolezci jsou tu
tu téměř škodná, a když chcete ráno brzy na tůru
musíte oknem protože recepční otevírá hotel až
v 8. V hotelovém pokoji vypadá lezecké nádobíčko
až nepatřičně a vařit na verandě nevidíte nikoho.. Ale nevadí, nikdy není na nic pozdě, hory kolem jsou pořád stejně pěkné a když se přehoupnete přes zábranu do turisticky nepřístupné doliny jsou na chvíli jen pro vás. Tak se hned po výšlapu od nádraží vydáme na sedlo nad plesem podívat se na ně trochu z výšky a večer plánujeme první výlet. Volba padne první den na pěší výlet na Rysy s první obhlídkou Volí věže. No lidí plno, ale aspoň že choděj a nejezděj autama. Potkáváme dámu na vysokých podpatkách ty se tu snad vyskytovali vždy jen už teď nejsou z NDR.. Pod Chatou pod Rysmi je ještě plno sněhu, který už na vrchol jen přibývá. Přihazujeme z doliny přinesený pytlík uhlí a dostáváme čajík zdarma. Vnímám tu to neskutečné úsilí a osobní zaujetí chataře Beránka, které udržuje tuto nádhernou chatu při životě, a v tradičním stylu, přes všechny laviny co se tu přehnaly. Prostě patří mu respekt. Cestou zpět si u Žabích ples nacvičíme přístup k Volí věži ať máme na zítřek fóra. Volia veža nabízí spíše kratší několikadélkové cesty, borháky na štandech a krásné lezení v pevné skále s četnými plotnami. Štáflofku zhodnotíme jako moc velké sousto na začátek a už ukrajujeme první metry JZ pilíře. Takhle má vypadat cesta pro horolezecké novice. Lehké lezení, dobré jištění, slunce v zádech a svačinka na štandu a dostatečný prostor pro kochání se. Je na co koukat. Rysy s hroznem lidí, Český štít, Koprovský a Mengušovské štíty jako na dlani. Volia veža - Štáflovka, JZ pilíř III vede vpravo od této cesty  |