Turistická výzbroj

Jdeme-li na cesty, potřebujeme předně peněz, řádnou turistickou výzbroj a klidnou bezstarostnou mysl. Cestování zařídíme si dle svých hmotných prostředků a můžeme stejně vystačiti s malou částkou jako utratiti velké peníze, dle toho jak žijeme. Dnešní poměry v Tatrách umožňují skromnému turistovi vystačiti s 30-40 K denně. Z čeho sestává řádná turistická výstroj? Jsme-li na cestách buďme si předně vědomi, že tam nejsme sami a že naše chování i naše výzbroj jest ráda kritisována, zejména našimi národními odpůrci. Vypravme se tudíž do hor tak, abychom byli účelně chráněni před nepohodou a vypadali vždy slušně. Pro pěší turistiku jest jedině účelným turistický oblek sestávající z krátkých kalhot v kolenou dosti volných, kabátu s dostatečným množstvím kapes a vesty. Látku volme barvy přizpůsobené přírodě, hladkou a ne příliš lehkou. Štyský loden vyšel již z módy, ale mohl by býti i dnes vzorem správné turistické látky. Proti dešti chráníme se pláštěm buďto z tzv. nepromokavého sukna neb z dlouhé srstnaté látky, po níž voda lehce stéká.I dlouhá pellerina z téže látky koná dobré služby. Nejdůležitější součástkou turistické výzbroje jsou boty. Tyto mají býti z měkké kůže, ručně šité, s jazykem všitým po stranách, s dírkami a na háčky dvojitými podešvemi a tak velká, že v nich pohodlně umístí se noha se dvěma silnými ponožkami a vložkou.
Na Tatry potřebujeme obuv okovanou, nejlépe po stranách bočními klínci a na podešvech a podpadcích hřeby v několika řadách.
Dříve než obuv vezmeme na cesty, natřeme ji vydatně několikráte za sebou dobrou mastnotou (nejlépe rybím tukem) neb olejem. Na delší turistickou cestu nebeřme nikdy obuv uplně novou. Ponožky nosíme i v létě měkké. Lýtka chráníme dlouhosrstnatými holeněmi neb ovinovačkami. Prádlo nebeřme teplé, neboť se chůzí dostatek zahříváme. Na hlavě nosíme lehký klobouk, ale jen když to jest nevyhnutelně nutno, jinak choďme rádi a stále s nepokrytou hlavou.
Klobouk slaměný jest u dam i pánů nevhodný a směšný. Všechny potřeby vkládáme do jedině pro turistu přípustného zavazadla - baťochu.
Do rukou béřeme hůl nejlépe vysokou, s bodcem a nechodíme po horách s deštníkem, jenž by nám ani hlavy nochránil při trochu silnějším dešti a větru. Plaid neb přikrývku nepotřebujeme, stejnou službu vykoná náš plášť. Dámy přizpůsobují svou výstroj na tůrách co nejvíce pánům. Plášť koná lepší služby než kostým. Sukně musí býti krátká a široká, na na delších a vyšších tatranských turách mají používati jen turistických kalhot, neboť sukně mohou býti při přeskakování a přelézání kamenů osudnou překážkou. Blůzy nosí se teplejší a stačí do zásoby jedna lehká světlá halenka. Používejme na cestách každé příležitosti abychom si sami vyprali nebo dali vyprati své prádlo. Chodí se nám mnohem volněji a zdravěji a nemusíme bráti sebou tolik zavazadel. Nezapomeňme na nejnutnější toaletní potřeby, dále mapy, průvodce, kompas, nůž, svíčky, sirky, papír, provaz a malou cestovní lékárničku, obsahující zejména vaselinu, jód, hoffmanské kapky, náplasť, aspirin, chinin aj.
Co se potravin týká, beřme na cestu co nejméně, stačí vždy zásoba na příští den, již snadno všude doplníme.I v nejchudší salaši poslouží nám žinčicí, smetanou a sýrem. Vítanými jsou na cestě ovoce čerstvé a sušené, čokoláda, kyselé bonbony, sýr sardinky, ovocné šťávy aj. Neopomeňme vzít sebou praktickou polní láhev. Lihovin na tůrách nepijeme, neboť chodce oslabují a při stálém posilňování činí krok nejistým a namáhavým. Jen v případě náhlé mdloby neb slabosti, nás doušek alkoholu osvěží. Nepijme mnoho vody, neboť tím více se potíme. Sníh a led nebráti do úst!
Kráčejme zvolna a stejnoměrně a nesedejme při každé zastávce. Nechďme sami na neznámých a nebezpečných horách tatranských. Chovejme se v chatách tiše a důstojně - nebýváme tam sami. Netrhejte květů - také ti, co přijdou po nás přicházejí, chtějí se pokochati přírodou.

---